21. 9. 2020   Mgr. Petr Hlušička

V aktuální situaci se ve výrazně vyšší míře začal využívat formát práce z domova – home office. Ten si mimo očekávaných komplikací s organizací práce, přináší mnohé nesnáze v oblasti motivace a klade zvýšené nároky nejen na samotné podřízené, ale samozřejmě i jejich vedoucí.

Systém práce z domova či na dálku není nic nového, u nás byl dříve vnímán spíše jako benefit, a ne vždy jsme se mohli setkat s tím, že se s ním pracovalo vhodným způsobem. Je významný rozdíl při jeho ojedinělém krátkodobém využití oproti jeho dlouhodobému nasazení v současných podmínkách. Zátěž s ním spojená, si vybírá svoji daň a zároveň klade vysoké požadavky na všechny zúčastněné strany.

V domácím prostředí se nám bude pochopitelně hůře dosahovat plného a ničím nerušeného pracovního nasazení a jsme často nuceni řešit multitasking v naprosto odlišných sférách našeho života. Zásadním aspektem je nastavení si vlastního systému, který nám ke konkrétnímu typu práce a podmínkám bude vyhovovat a budeme schopni dosahovat stanovených cílů. Součástí je samozřejmě také naše osobní schopnost soustředit pozornost a mít vnitřní řád, který nás udržuje v „pracovní morálce“.

Naopak dobrým dopadem současné situace může být korekce některých nezdravých návyků u vedoucích pracovníků. Jedním z nich může být například snaha mít kontrolu nad vším co se v týmu odehrává a minimální tendence delegovat. To sice z krátkodobého hlediska může přinášet jistotu a lepší pocit, ale z dlouhodobého může docházet k přetížení a utopení v mikromanagementu, ale především omezení růstu a vývoje týmu i rozvoje jeho členů.

V každém ohledu jsou na všechny kladeny výrazně vyšší nároky, a to jak v oblasti osobní vyzrálosti a pracovní samostatnosti, tak z pohledu vedoucích ve schopnosti pracovat se svými podřízenými.

Při dlouhodobě zavedeném systému home office se v rámci práce vedoucího můžeme soustředit primárně na vedení lidí z pohledu jejich motivace. Zejména protože nemáme přímou kontrolu a můžeme se tak opřít především o kontrolu jejich výstupů. Nemůže realizovat korekci v průběhu výkonu a jsme tak nuceni fungovat ex post. Vhodným postupem může být především důraz na následující faktory:

Význam a smysl naší práce (úkolů)

Komunikace vedoucích často sklouzává spíše k tomu, jak lidé mají pracovat a jak se jim to daří, ale už méně k tomu, jaký smysl a dopad má jejich konkrétní práce. Jak pozitivně svojí prací ovlivňují své okolí. To má přímý dopad na to, jakou pozornost a zájem budou své práci věnovat.

Zásadní tedy je, nevysvětlovat pouze jakým způsobem mají pracovat, co mohou zlepšit či jaké se očekávají výsledky, ale především si uvědomit, že lidé potřebují slyšet a vědět proč. Proč svoji práci dělají, jaký je důvod tohoto konkrétního úkolu a samozřejmě jaké dopady to bude mít na jejich okolí. Na firmu, na splnění důležité zakázky, na spokojenost klienta, na zvládnutí aktuální situace. Každý z nás potřebuje cítit, že naše práce je součástí nějakého celku, a to co dělám má konkrétní význam.

A to nabírá na významu, když jako v podobě home officu do určité míry ztrácíme mezi sebou navzájem kontakt.

Náplň práce – zlepšování se

Každý z nás při libovolné činnosti vnímá, zda se mu daří nebo ne. Pokud cítíme, že se zlepšujeme, cítíme uspokojení.  Naopak pokud se nám nedaří, tak můžeme tuto aktivitu i vzdát. A to jak v pracovním prostředí, tak i v soukromí. Máme v sobě zabudovaný mechanismus, který nám přináší uspokojení, pokud se posunujeme dopředu ve věcech, které realizujeme.

Často neumíme přiřazovat vhodné lidi na konkrétní činnosti, v kterých jsou dobří nebo mají potenciál se zlepšovat. Své podřízené musíme znát natolik, abych znal nejen to, co je na práci baví, ale i motivuje. Můžeme tak vhodněji stanovit i náročnost úkolu, která nebude pro daného člověka ochromující, ale naopak vyzvou a motivací.

Samostatnost

Aspekt autonomie je nejen přirozenou součástí home office, ale také důležitým faktorem z hlediska motivace. Ale pouze jenom za předpokladu, že s ním umíme pracovat.

Každý z nás potřebuje určitou míru kontroly, ale zároveň i určitou míru samostatnosti a autonomie. V běžném pracovním prostředí se nemusí vždy panovat takové podmínky, abychom tohoto aspektu mohli dosáhnout. Každý vedoucí si do určité míry vždy ponechává kontrolu a málokdy poskytuje větší míru samostatnosti a svobody. Z tohoto hlediska se dlouhodobá forma home office přímo hodí pro větší rozvinutí samostatnosti u podřízených pracovníků.

 V okamžiku, kdy převádíte část zodpovědnosti na zaměstnance, tak zvyšujete i jejich angažovanost. Když jim například poskytnete určitou volnost v tom, jakým způsobem dosáhnou výsledku, tak pro ně samotná práce a hledání vhodné cesty může být motivací. Pokud potřebujete, aby podřízení byli samostatní a přicházeli s novými řešeními, tak nemůžete mít lepší prostor, než jaký nám poskytuje současná situace.

Přihlásit odběr na LinkedIn

PhDr. Vojtěch Bednář

PhDr. Vojtěch Bednář

Specializuji se na otázky vedení, motivování, řízení lidí ve firmách, vytváření a udržování firemní kultury. Pracuji s manažery a vedoucími pracovníky na všech úrovních a pomáhám jim pracovat s lidmi. Efektivně, smysluplně a přátelsky.

více o autorovi
články autora

Mgr. Petr Hlušička

Mgr. Petr Hlušička

Odborný psycholog zabývající se především aplikovanou psychologií v oblasti lidských zdrojů.

více o autorovi
články autora

PhDr. Jan Drahoňovský

PhDr. Jan Drahoňovský

Psychologické poradenství v rámci firmy i osobního života, školení, semináře

Témata: Komunikační pasti a bariéry, přesilové hry a manipulace, stresové zatížení, propojení práce a osobního života, existenciální dilemata apod.

více o autorovi
články autora

Mgr. Jakub Oliva, LL.M.

Mgr. Jakub Oliva, LL.M.

Jako advokát s výlučnou specializací na pracovní právo jsem s našimi klienty absolvoval nespočetně kontrol ze strany inspekce práce, stejně tak jako mám za sebou nepřeberná jednání s odborovými organizacemi a soudní řízení týkající se pracovního práva (pracovní úrazy, nemoci z povolání, odstupné, neplatné výpovědi a okamžitá zrušení, spory z kolektivních smluv, diskriminace, náhrada škody aj.).

více o autorovi
články autora


© 2024 Firemní sociolog | ISSN 1805-6520