28. 8. 2012   PhDr. Vojtěch Bednář

Říká se, že šéf, který jde příkladem, je nejlepším nadřízeným. Ne všechno by se ale mělo přehánět a samotný příklad není vždy tím nejšťastnějším, co můžeme pro své podřízené udělat.

Stejně jako vše ostatní, i „jití příkladem“ je věc, která se musí umět, má-li vést k těm výsledkům, které od ní očekáváme. I když snaha o to jít příkladem z pohledu selského rozumu vypadá jako jednoduchá a veskrze neškodná technika vedení, ve skutečnosti je to právě naopak. Řada vedoucích je v tomto ohledu vybavena intuicí, která jím umožňuje jít příkladem správně. Mnoho dalších se ale při této jinak velmi bohulibé činnosti spálí. A to je škoda. Podívejme se na několik jednoduchých zásad, při jejichž dodržování půjdeme příkladem tak, že to bude užitečné pro motivaci našich podřízených a pochopitelně i pro nás samotné.

V čem jít příkladem

Vedoucí by vždy a za všech okolností měl jít příkladem, pokud jde o dodržování základních etických a pracovních hodnot. Jestliže po podřízených chci, aby se věnovali detailům a problémy řešili do důsledků, pak prostě musím být stejný. Jestliže trvám na dodržování pracovní doby a vyžaduji práci přesčas, pak musím dodržovat svou vlastní pracovní dobu a pracovat přesčas stejně. Vedoucí ale často pracuje v jiném rámci než jeho podřízení, např. jeho pracovní doba je jiná. Není úplně optimální, aby se jim snažil přizpůsobit a chodil do práce už v pět, i když tam má být na osm. Důležité je, aby striktně dodržoval pravidla, která platí pro něj.

Pokud jde o konkrétní věci, lze osobní příklad využít například k přesvědčení podřízených, aby udělali něco, s čím se neztotožňují nebo co pro ně představuje problém. Pak může být vedoucí tím prvním, kdo se do nepopulárního úkolu pustí, a když se mu to povede, své podřízené „strhne“ správným směrem. Tento typ příkladu bychom ale měli používat jen tehdy, kdy má své skutečné opodstatnění a pokud možno ne úplně často. Jeho příliš časté používání totiž vede k nežádoucím důsledkům v podobě možného snižování váhy vedoucího u podřízených.

Jak jít příkladem

Chceme-li využít osobního příkladu jako nástroje, jehož pomocí podřízeným ukážeme, jak se to má správně dělat, měli bychom k tomu přistoupit pouze v případě, kdy si jsme naprosto jisti, že danou věc umíme. Nejde pak o to ji jen udělat, ale udělat ji tak, aby náš příklad byl jasně viditelný (tedy někdy trochu teatrálně). Bohužel, zejména u podřízených s nižším společenským statusem platí, že případná chyba se zásadně neodpouští. Je také dobré dávat pozor na to, abychom příklad zbytečně neopakovali (a abyste to pochopili i vy, ještě jednou). Pokud v rámci dávání příkladu uděláme chybu (a víme o ní), podřízeným to zásadně řekneme, omluvíme se a vysvětlíme, jak má postup vypadat správně. V opačném případě hrozí riziko, že budou náš příklad následovat včetně všech chyb.

Osobní příklad je mocný nástroj motivace a vedení, pokud jej budeme používat efektivně a správně. Aby ovšem fungoval tak, jak od něj očekáváme, musí být dávkován ve správném množství a podáván v oprávněných případech. Pak nám bude sloužit.

Přihlásit odběr na LinkedIn

PhDr. Vojtěch Bednář

PhDr. Vojtěch Bednář

Specializuji se na otázky vedení, motivování, řízení lidí ve firmách, vytváření a udržování firemní kultury. Pracuji s manažery a vedoucími pracovníky na všech úrovních a pomáhám jim pracovat s lidmi. Efektivně, smysluplně a přátelsky.

více o autorovi
články autora

Mgr. Petr Hlušička

Mgr. Petr Hlušička

Odborný psycholog zabývající se především aplikovanou psychologií v oblasti lidských zdrojů.

více o autorovi
články autora

PhDr. Jan Drahoňovský

PhDr. Jan Drahoňovský

Psychologické poradenství v rámci firmy i osobního života, školení, semináře

Témata: Komunikační pasti a bariéry, přesilové hry a manipulace, stresové zatížení, propojení práce a osobního života, existenciální dilemata apod.

více o autorovi
články autora

Mgr. Jakub Oliva, LL.M.

Mgr. Jakub Oliva, LL.M.

Jako advokát s výlučnou specializací na pracovní právo jsem s našimi klienty absolvoval nespočetně kontrol ze strany inspekce práce, stejně tak jako mám za sebou nepřeberná jednání s odborovými organizacemi a soudní řízení týkající se pracovního práva (pracovní úrazy, nemoci z povolání, odstupné, neplatné výpovědi a okamžitá zrušení, spory z kolektivních smluv, diskriminace, náhrada škody aj.).

více o autorovi
články autora


© 2024 Firemní sociolog | ISSN 1805-6520