24. 8. 2012   PhDr. Vojtěch Bednář

Jakou image by měl mít ideální vedoucí? Jaký  by měl být jeho obraz před podřízenými, aby byli ochotni pro něj pracovat, současně aby byli motivovaní, nikoli příliš devótní a aby spolupracovali navzájem?

Každý vedoucí je jiný. Každý má svou strategii, jak zapůsobit na podřízené, ať už přirozenou, nebo naučenou. Každému tato strategie jinak vychází. Existují šéfové, kteří na své podřízené křičí a snaží se ukázat svou  hrubou sílu, existují naopak takoví, kteří se před podřízenými schovávají a všechny příkazy vydávají zásadně jen nepřímo. Existují šéfky „matky“ stejně tak jako černokněžnice, zkrátka každý je individuální a stejně tak zvláštní individuum vyžaduje každá firma, každá situace. Může v takovém případě existovat něco, jako ideální, nejlepší možný šéf?

Na první pohled je zřejmé, že ne. Co ale existovat může, je něco jiného. Je to sada zásad chování, které z pohledu vedoucího přinášejí dlouhodobý pozitivní efekt ve většině případů. Pokud se těchto zásad držíme, neznamená to samozřejmě, že budeme ideálním šéfem, ale budeme vytvářet prostředí, ve kterém bude naše vedení na jedné straně férové vůči podřízeným, na straně druhé pak jasně čitelné a srozumitelné. Není jich mnoho a jejich dodržování nebolí.

Buďte otevření a přímí

S podřízenými komunikujte přímo, otevřeně a jasně. Je-li to možné, dávejte přednost osobnímu kontaktu. Buďte vždy srozumitelní. Buďte otevření zpětné vazbě od podřízených, a to i kdyby se vám nelíbila.

Buďte předvídatelní

V tom dobrém smyslu. Chovejte se tak, aby podřízený věděl, že (a jak) bude pochválen za dobrý výkon, případně potrestán za výkon nedostatečný. To vyžaduje určitou míru konzervativního chování. Někteří podřízení mohou předvídatelnost svého šéfa zneužívat k manipulaci s ním, nicméně drtivá většina z nich ji vidí jako pozitivní vlastnost.

Buďte „přísní, ale spravedliví“

I když se takoví lidé nikdy nestanou „miláčky podřízených“, získají přirozený respekt a jsou schopni si jej dlouhodobě udržet. Poloha „přísný, ale spravedlivý šéf“ funguje jen v kombinaci s předchozími dvěma a vyžaduje také určitou míru odstupu od podřízených. Ne však takovou, aby šéf nevěděl, co se děje nebo co jeho podřízené trápí.

Uznejte svou chybu

Když k ní dojde. Nikdo není neomylný a schopnost uznat svou chybu patří k vůbec nejvíce ceněným vlastnostem šéfa. Ukazuje totiž na jeho schopnost potlačit vlastní ješitnost. Právě ješitnost dovede potopit i velmi velkou firmu chybou jediného člověka.

A na závěr: buďte empatičtí. Ne tak moc, abyste se vžívali do role svých nešťastných podřízených a prožívali s nimi jejich starosti a trable, ale právě tak, abyste jim rozuměli a mohli pro ně najít vhodné řešení. Šéf, který pláče s kolektivem, je nanic, protože v tom okamžiku selhává jako šéf. Šéf, který netuší, proč kolektiv pláče, ale vůbec není šéf, neboť svému kolektivu nerozumí.

Nezaručujeme, že dodržování výše popsaných pravidel z vás udělá ideálního šéfa. Ale velmi vám pomůže ve vedení. Uvidíte.

PhDr. Vojtěch Bednář

PhDr. Vojtěch Bednář

Specializuji se na otázky vedení, motivování, řízení lidí ve firmách, vytváření a udržování firemní kultury. Učím manažery na všech úrovních pracovat s lidmi tak aby firmu vnímali jako součást svého života, aby jejich práce byla efektivní, smysluplná a naplňovala potřeby firmy i jich samotných.

více o autorovi
články autora

Mgr. Petr Hlušička

Mgr. Petr Hlušička

Odborný psycholog zabývající se především aplikovanou psychologií v oblasti lidských zdrojů.

více o autorovi
články autora

PhDr. Jan Drahoňovský

PhDr. Jan Drahoňovský

Psychologické poradenství v rámci firmy i osobního života, školení, semináře

Témata: Komunikační pasti a bariéry, přesilové hry a manipulace, stresové zatížení, propojení práce a osobního života, existenciální dilemata apod.

více o autorovi
články autora


© 2020 Firemní sociolog | ISSN 1805-6520