2. 12. 2013   PhDr. Vojtěch Bednář

Výpadek hotovosti je pro každou firmu nepříjemná situace, ať už funkčně, nebo manažersky. Co však dělat s tím, když nemáme peníze, a musíme to říct lidem? I z tak nepříjemné situace lze naštěstí vyjít posílen.

Výpadek financí není nic pěkného, může však postihnout každou firmu a organizaci. Pokud je jeho rozsah pouze takový, že působí vrásky managementu a nejde o nic, co by se přelévalo mezi zaměstnance, nejde o nic hrozného. Pokud se informace o tom, že „nejsou peníze“ dostanou k lidem, začínají skutečné potíže. A pokud nemáme na jejich výplaty, jsme bez efektivní komunikace na nejlepší cestě přijít o kvalifikovanou pracovní sílu, která odejde jako první. Komunikace za daných okolností je přitom něco, co manažeři běžně netrénují. Po pravdě řečeno, na co často ani nepomyslí, a když na to dojde, jsou zaskočeni.

 

Kudy nechodit

Nedá se říct, že by existoval nějaký jeden postup vhodný pro komunikaci deficitu financí zaměstnancům,  pro každou firmu, i situaci se hodí něco jiného. Na druhé straně existují typy chování, kterým je prakticky vždy lepší se vyhnout.  Je jich vícero, ale zdaleka nejproblémovější jsou

  • Snaha managementu vyhýbat se zaměstnancům
  • Otevřená lež
  • Převádění zodpovědnosti

 Pokud se v situaci, kdy mezi našimi zaměstnanci již koluje informace o našich problémech vyhýbáme jejich přítomnosti, dáváme tím vlastně najevo, že se jím bojíme říct pravdu. Pozor, zaměstnanci si mohou za vyhýbání se vyhodnotit i situaci, kdy na ně jednoduše nemáme čas, protože pracujeme na vyřešení podstaty problému. I za takové situace (a právě za ní) bychom si na ně měli udělat čas. Nemusíme samozřejmě komunikovat se všemi, ale určitě bychom měli s těmi, kteří u ostatních požívají největší důvěru (což nemusí být nutně titulární nadřízení).

 

Ačkoli si mnozí myslí opak, umět lhát není nic jednoduchého, a zvláště v krizové situaci se lhář snadno pozná.  Jakkoli by byla lež myšlena dobře, a dokonce i měla smysl, doporučujeme se jí tam, kde to jde, vyhýbat. Jakmile totiž lidé přijdou na to, že jím lžeme (a oni na to přijdou i když pravdu neznají), přestanou nám věřit jak jako autoritám, tak jako profesionálům schopným řešit krizovou situaci.

 

Snaha převádět zodpovědnost na někoho jiného je zcela otevřenou rezignací na schopnost problém vyřešit.  Větou „já vám k tomu nic nepovím, zeptejte se zástupce ředitele“, když jsme evidentně kompetentní je alibismus, a za alibistou nikdo nikdy nepůjde. Je zřejmé, že taková chyba se nám nevrátí ihned, ale s určitým zpožděním, většinou tehdy, budeme-li po lidech chtít, aby něco udělali.

 

Kudy jít

Tolik k chybám, jak ale postupovat? Tam, kde je výpadek krátkodobý a jsme schopni jej řešit, bychom do něj zaměstnance neměli zatahovat. Určitě je nebudeme aktivně informovat, o všech detailech, ale v případě, že se zeptají bychom neměli potíže aktivně popírat, ani bagatelizovat. Osvědčuje se říct, že máme jisté problémy, například s fakturami po splatnosti, ale ujistit, že se tyto problémy řeší, a že management podniká konkrétní kroky na jejich odstranění.

Tip: Přihlašte se na některý z našich veřejných seminářů


Jsou-li problémy výraznějšího charakteru, a začínají-li se projevovat v každodenním pracovním životě podřízených, je potřeba je informovat. Předejdeme tak zbytečným a nebezpečným spekulacím a fámám, a připravíme ty, kterých se týkají na eventuality dalšího vývoje. Je potřeba si uvědomit, že naši podřízení v naprosté většině případů nerozumí všem detailům a vztahům souvisejícím s ekonomikou firmy, a proto nemá smysl je do nich zasvěcovat, nehledě na bezpečnostní rizika s tím spojená. Co by ale měli mít, je obecný přehled o situaci, o jejím dalším vývoji a pravděpodobných scénářích. Zvláště pokud se problémy dotýkají jejich platů je dobré je také požádat o součinnost a strpení, a zdůraznit, že osud firmy záleží ne na managementu, ale na přístupu každého jednoho z nich.

Jsme-li v situaci, kdy lidé nedostávají výplatu, nebo jsou díky našim potížím sami pod finančním tlakem, je velmi podstatné, abychom jím řekli konkrétní datum, ke kterému lze očekávat buď zlepšení situace, nebo její jiný zvrat (konec firmy, propouštění), a aby se toto datum následně neposouvalo, zvláště ne opakovaně. Lidé daleko spíše přijmou katastrofický scénář, na nějž mají čas se připravit, než náhlý konec, nebo dokonce nekončící letargii. Pokud pak nastane obrat k lepšímu, budou nás lépe akceptovat, a také nám více věřit.

 

Kupředu

Úlohou managementu je provést firmu krizovým obdobím, a zvládnout to z hlediska komunikace s lidmi je o dost těžší, než ve vztahu například k bance. Do komunikace s podřízenými je však nutně třeba investovat, protože bez nich jsme ničím. A dívat se kupředu.

Vyšlo původně v časopise Byzmag

PhDr. Vojtěch Bednář

PhDr. Vojtěch Bednář

Specializuji se na otázky vedení, motivování, řízení lidí ve firmách, vytváření a udržování firemní kultury. Učím manažery na všech úrovních pracovat s lidmi tak aby firmu vnímali jako součást svého života, aby jejich práce byla efektivní, smysluplná a naplňovala potřeby firmy i jich samotných.

více o autorovi
články autora

Mgr. Petr Hlušička

Mgr. Petr Hlušička

Odborný psycholog zabývající se především aplikovanou psychologií v oblasti lidských zdrojů.

více o autorovi
články autora

PhDr. Jan Drahoňovský

PhDr. Jan Drahoňovský

Psychologické poradenství v rámci firmy i osobního života, školení, semináře

Témata: Komunikační pasti a bariéry, přesilové hry a manipulace, stresové zatížení, propojení práce a osobního života, existenciální dilemata apod.

více o autorovi
články autora


© 2019 Firemní sociolog | ISSN 1805-6520