16. 12. 2012 PhDr. Jan Drahoňovský
Možná to znáte. Kolega za vámi přijde a řekne vám, že se mu na vás to či ono nelíbí (případně naopak velmi líbí). Jak vám tato zpětná vazba může vlastně pomoci? A nemůže vám spíše uškodit? Pokusím se vám dát pár vodítek, jak přistoupit k informacím o své osobě od svých kolegů. Přičemž výstupem by pro vás měla být kvalitní informace, která vám umožní se v něčem zlepšit, tak, aby neutrpěla vaše sebeúcta.
Pokud za vámi přijde kolega a mezi čtyřma očima vám sdělí, že se mu nelíbí, jak jste: sobečtí, namyšlení, netýmoví, arogantní, nepracovití, nesamostatní, atd. (doplní si každý podle sebe), je v zásadě jen několik možností, jak to dotyčný ve skutečnosti myslí:
- a) Chce vám upřímně pomoci,
- b) myslí si, že vám chce pomoci,
- c) hraje s vámi nějakou hru.
Ad a: Může vás mít z nějakého důvodu rád (věková podobnost, připomínáte mu jeho samotného, když byl mladší, jste pro něho atraktivní (u upačného pohlaví), nebo chce, aby na pracovišti všechno klapalo). Není ani vyloučeno, že dostal nařízeno od vedení, aby vám promluvil do duše. Každopádně byste si měli dobře vyslechnout, co má na srdci.
Ad b: Dotyčný má nějaký problém. Např. se chorobně bojí, aby nevybočil a nadřízení si ho moc nepovšimli. Výsledkem je to, že se vždy přikloní na stranu většiny a nadřízení na něho rádi přesunou část svých nepříjemných úkolů, protože se nevzpouzí. Vy jste jiní, máte přehršel nápadů, ale také si nenecháte některé věci líbit a ozvete se. Nadřízení vás berou blahosklonně. Dotyčný to ale vidí jinak. Tím, že děláte něco, co by on rád udělal, a netroufne si, velmi ho tím vnitřně dráždíte. Dostane o vás strach (ale ve skutečnosti strach sám o sebe). A snaží se vás „zachránit“. Jeho „dobré rady“ vychází z chybného posouzení reality. Vyplatí se takového člověka důkladně vyslechnout, mnoho se dozvíte – o něm.
Ad c: Všechny hry využívají nějakou formu klamu. V této fázi jen těžko posoudíte, jestli je tato jedna hra součástí nějaké složitější strategie za účelem dostání vás někam, anebo se jedná pouze o hru kratochvilnou, kdy kolega zkouší, na co jste ochoten skočit a bude se náramně bavit, jak vás vyvedl z míry. Téměř všichni lidé se čas od času zapletou do her, ať už jako iniciátoři nebo jako oběti. Ale jen naprosté minimum z nich to dokáže cíleně a dlouhodobě využívat ve svůj prospěch. Lidé si spíše namlouvají, jak mají druhé „prokouklé“ a „zmáklé“, aby v zápětí upadli do pasti zkušenějšímu manipulátorovi. Ale většina lidí používá jen drobné triky, proti kterým se snadno ubráníte, když se budete držet svého zdravého úsudku. I v tomto případě doporučuji jej důkladně vyslechnout.
Jak vidíte, postup je ve všech případech naprosto shodný. V čem je tedy problém? Problém je v citlivosti na náš sebeobraz (ego), který nám dotyčný kolega svou informací narušuje. Někdy to dokonce můžeme vnímat jako destruktivní zásah. A co udělá člověk většinou? Začne se bránit. Svůj sebeobraz si musí ubránit, protože jinak by to pro něho bylo bolestivé jako chůze po žhavých uhlících (ale, jak víme, i přes ně lze s pomocí autosugesce bezbolestně přejít). Nevyslechne si tedy druhého do konce, jen se chytne jedné repliky a už brojí. Přehnaně své ego brání lidé kteří:
- a) Jsou od přírody nejistí, všechno je rozhodí,
- b) vykazují zjevnou poruchu osobnosti (realitu vnímají naprosto zkresleně),
- c) mají co skrývat (např. předstírají práci, ale téměř nic nedělají),
- d) jsou věčně v opozici,
- e) vás nemají rádi.
Předpokládám, že se nechcete zařadit ani do jedné ze skupinek. Větśinou se jedná o instinktivní reakci, málokdo se hájí promyšleně. Hulváti neváhají a namísto ospravedlňování okamžitě zaútočí na původce sdělení (zaměří pozornost na něho samotného), mudrlanti zase odvedou pozornost na poměry v podniku nebo obecně v této zemi.
Vy jste ovšem chytřejší, proto se zhluboka nadechněte a vyslechněte si, co má dotyčný na srdci. Jakékoli vágní termíny („netýmový hráč“ apod.) si nechte vysvětlit. Je možné, že si pod nimi představuje něco jiného než vy, anebo se jedná pouze o manipulaci a nic konkrétního neznamenají (jen účelové mlžení). Můžete se také zeptat, co by se mělo změnit. Nebuďte překvapeni, když dotyčný nebude vědět. Ono je dost snadné říci, co je špatně, ale co s tím, to už ví nemnohý. Poté poděkujte za informace. Až bude váš informátor pryč, v klidu si vše utřiďte. Co jste se dozvěděli nového? Je něco, co vás překvapilo? Je sdělení v souladu s osobou kolegy (překvapuje vás, že zrovna on vám toto říká)? Slyšeli jste něco podobného od jiných lidí v jiných souvislostech? Dejte si načas, a pak zakomponujte drobné (opakuji, drobné) změny do vašeho chování. A poté pozorujte, co se bude dít.
Mnoho zábavy!