Příliš těžká akvizice

2. 9. 2013

 Jedna firma kupuje jinou. Z pohledu právního je vše v nejlepším pořádku, také finančně všechno sedí. A přesto se zdánlivě banální akvizice změní v peklo, které málem nepřežije ani jeden z účastníků.

Viděno očima nezainteresovaného laika, to byla obyčejná akvizice, jakých se děje bezpočet. Úspěšná oborová firma z oblasti lehkého průmyslu, respektive high-tech, se rozhodla koupit svého menšího konkurenta. Jednak proto, aby tím získala přístup k jeho zákazníkům, jednak, aby doplnila portfolio svých produktů. Nic složitého, nic problémového.

 

Ve skutečnosti byl celý nákup daleko spíše příslovečnou svatbou z rozumu, než nějakým agresivním převzetím. Nikomu ze zúčastněných nepřinesl žádné veliké štěstí, současně byl ale výhodný pro všechny. Kupující firma se zbavila malého, leč nepříjemného konkurenta. Prodávaná vyřešila problém, který jí krátkodobě pouze obtěžoval, ale dlouhodobě mohl i zničit. Za cenu ukončení některých produktů a uzavření celé jedné divize měla příslib podpory klíčové části výroby. Kupující se pak mohl těšit na zajímavé know-how, ale současně musel nadále obsluhovat produkt, který byl pro něj spíše přítěží.

 

Jednání o odprodeji trvala dlouho, ale byla věcná a přínosná. Když došlo na realizaci, všichni velmi dbali na to, aby bylo vše v pořádku administrativně, finančně i právně. Akvizice sama proběhla rychle a korektně. Pak se však objevily problémy.

 

Rozdílná kultura

 Management kupující firmy se rozhodl, že ihned poté, co proběhnou všechny záležitosti právního charakteru a akvizice bude potvrzena, začne s fyzickou fúzí obou společností. Prvním krokem bylo slučování společných agend a administrativy, velmi brzy se ale mělo začít také s fyzickým spojováním oddělení. Cílem bylo proces co nejvíce zrychlit a zjednodušit a to hlavně proto, že kupující firma se připravovala na realizaci významné zakázky a nemohla si dovolit být v jejím průběhu oslabena. Vše bylo pečlivě naplánováno a řízeno, rychle se ale ukázalo, že plány selhávají na lidech.

 

Kupovaná firma byla sice dlouho existujícím a na trhu působícím subjektem, přesto měla velmi „mladou“ firemní kulturu. Zvláště na úrovních vývoje a podpory produktů si všichni tykali od asistentů po management, ostatně byli to poměrně mladí lidé. Většina z nich byla velmi loajální ke své značce a na rozdíl od top managementu a majitelů fúzi neviděli jako sňatek z rozumu, ale za regulérní nepřátelské převzetí. Ke svým novým zaměstnavatelům chovali nedůvěru, poslouchali pouze ty příkazy, které dostali písemně. Management přebírající firmy, včetně svého vlastního nejvyššího vedení otevřeně pomlouvali, nebyli vůbec nijak motivovaní k tomu, aby spolupracovali na slučování společností. Až na drobné výjimky od nich nepřicházela žádná iniciativa, takže proces fúze probíhal velmi pomalu. Mnohem pomaleji, než bylo plánováno.

 

Krize

 Pro firmu tím ale nastal problém. Spojování některých činností v kombinaci s neochotou nynější nové organizační složky poněkud zabrzdilo provoz stávajících částí. Ty ztratily část výkonu i spolehlivosti, a datum, kdy bylo potřeba začít pracovat na klíčové zakázce, se rychle blížilo. Najednou se v souvislosti se spojováním obou firem začaly objevovat věci, které se prostě nedají popsat jinak, než jako úmyslné poškození, nebo dokonce sabotáž. Zdálo se, že někdo z managementu koupené společnosti vykládá její vnitřní předpisy a organizační dokumenty tak, aby to bylo v neprospěch celku. „Papírově“ se sice dělo vše tak, aby to bylo v pořádku, výsledek byl ale jednoznačně proti duchu. „Abyste se z toho zadusili“ slyšel interní auditor na chodbě na ředitelství kupované firmy. Když se ohlédl, nikdo tam nebyl. Ale byla to poznámka k věci.

 

Po třech měsících vyhodnotilo vedení firmy průběh slučování jako krajně neuspokojivý a muselo konstatovat, že má dopad na výkonnost obou složek a co hůře, i na jejich schopnost obsluhovat zákazníky. Nikdo nechápal, jak je to možné, vždyť „papírově“ bylo vše v nejlepším pořádku. Do toho přišel klient zadávající onu klíčovou zakázku s tím, že slyšel něco o nenadálých problémech, a zda se může na svého dodavatele spolehnout. Bylo jasné, že je třeba něco okamžitě udělat.

 

Dočasné rozuzlení

A tím něčím bylo dočasné pozastavení spojování firem. Vše, co u kupované společnosti ještě fungovalo samostatně tak bylo ponecháno, navíc vznikla dvě provizorní oddělení, která převzala část již sloučené agendy. Byl to další otřes, ale jakoby mávnutím kouzelného proutku se vše náhle vrátilo do normálu. Obě firmy pracovaly, přinášely hodnotu, byly spolehlivé dovnitř i navenek.

Ale vedení ví, že toto řešení je pouze dočasné. A netuší, co dál.

 Co byste mu poradili?

Tento článek vyšel také na serveru HR News


Pomáháme firmám pracovat s lidmi - Služby Firemního sociologa

Líbí se vám náše články? Zaregistrujte si náš e-mailový zpravodaj.


vojtech-bednar2

PhDr. Vojtěch Bednář

Sociolog - odborný poradce

další články autora >
více o autorovi >



Kontaktujte nás

powered by fox contact

Komentáře (1)

  • Jan Habich

    Evidentně tam byla nějaká nevraživost vůči kupující společnosti – ať už pramenila odkudkoliv, obecně asi běžná rezistence vůči změnám.
    Zkusil bych dočasně prohodit zaměstnance na podobných postech z jedné firmy do druhé. Zaprvé by si tím vytvořili nějaký vztah ke druhé firmě a zároveň by se seznámili s lidmi, se kterými budou muset do budoucna kooperovat. Případnou sabotáží by rovněž byli sami proti sobě, protože teď zodpovídají za druhou stranu.

    2013-10-26 19:50:21

Zanechte svůj komentář

Host
sobota, červenec 22, 2017
0 znaků