13. 3. 2023   PhDr. Vojtěch Bednář

Otázka Ukrajinských zaměstnanců v českých firmách je předmětem  divokých debat často lidí, kteří ji vůbec nerozumí. Jak vypadá zaměstnávání Ukrajinských uprchlíků pohledem Firemního sociologa? Co firmy trápí?

Zaměstnanci z Ukrajiny jsou stálicí českých firem již mnoho let. Před válkou to byli námezdní dělníci, dovážení k nám z iniciativy firem, nebo vládních programů. Vykonávali nekvalifikovanou práci na stavbách, ve výrobě a v logistice. Byli laciní, ale jejich využití bylo omezeno jednak onou nízkou kvalifikací a jednak tím, že přicházeli vždy na omezenou a často předem danou dobu a ve firmách rotovali.

Vojenský konflikt na Ukrajině podobu Ukrajinců ve firmách výrazně změnil. Česká republika postupně absorbovala přes 400 tisíc Ukrajinců, uprchlíků před Ruskou invazí. Velká část z nich krátce po svém příchodu projevila ochotu a vůli se adaptovat na české podmínky a začít pracovat. Firmy, které trpěly nedostatkem zaměstnanců, jim rády poskytly podané ruce, a to velmi často nejen v podobě nabídky zaměstnání, ale podpory ve všem, co potřebovali, od ubytování, přes výuku jazyka, po benefity a kulturní podporu. To bylo před rokem.

Konflikt na Ukrajině trvá již rok. Uprchlíci, kteří jsou v Českých firmách pracují. Pokud hovoříme za firmy, s nimiž pracuje Firemní sociolog, je jejich současný stav následující.

  • Došlo k poměrně rychlé primární adaptaci. Uprchlíci se naučili alespoň v základu rozumět a mluvit česky a naučili se práci, která se po nich vyžadovala. Začali pracovat, a i když samozřejmě mezi nimi najdeme problémové lidi, v obecné rovině platí, že jsou velmi motivovaní a svědomití.
  • Přestože přicházeli lidé různé kvalifikace, od dělnických po doopravdy špičkové, většina z nich vykonává stále podřadné profese. Důvodem jsou jednak ne zcela překonané komunikační a kulturní rozdíly a jednak a hlavně skutečnost, že ve vysoce kvalifikovaných profesích nedostatečně funguje uznávání Ukrajinské kvalifikace. Potřebná „konverze“ je časově i finančně náročný úkol a investice.
  • Velká část Ukrajinských uprchlíků ve firmách jsou ženy, často s malými dětmi. I když po začátku války přicházeli jak muži, tak ženy, práceschopní muži se po krátké době vrátili zpět – bojovat.

 

Můžeme tedy říct, že Ukrajinští zaměstnanci, tam kde jsou, se adaptovali, pracují, jak se od nich očekává nicméně jejich kvalifikace spíše není, než je využívána a že se z větší části jedná o zaměstnance se specifickými potřebami (například pokud jde o schopnost pracovat na směny). V čem tkví současné problémy z pohledu zaměstnavatelů?

 

  • Úplně největším problémem je nejistota. Firmy jednoduše nevědí, jak dlouho zde uprchlíci zůstanou. Důvody jsou zřejmé, a ospravedlnitelné, ale nejistota je problém. Je nutné zdůraznit, že pro zaměstnavatele není zásadní, zda odpověď zní „zůstanou zde krátkou dobu a pak se vrátí zpět“, nebo zda je „zůstanou zde trvale“, protože na obě situace se dá dobře adaptovat. Problém je v tom, že odpověď jednoduše chybí.
  • Výše uvedené, tj. nejistota, je jedním z hlavních důvodů, proč u Ukrajinců není využívána jejich kvalifikace. Vzdělávání a nostrifikace nad rámec základních adaptačních kurzů jsou časově i finančně náročné. Firmy jsou ochotny investovat do svých zaměstnanců, ale pouze za předpokladu, že budou vědět, že jim tito lidé zůstanou.
  • Na začátku války jsme v souladu s předchozími zkušenostmi doporučovali klientům připravit pro Ukrajinské uprchlíky v roli jejich zaměstnanců velmi intenzivní, ale současně krátkodobou podporu. Logikou je, že se udělá vše proto, aby se noví zaměstnanci zapojili do práce a ulehčí jim jejich situace, ale současně tato podpora rychle vyprší. Tím se jednak motivují samotní uprchlíci, jednak předejte riziku, že by stávající zaměstnanci brali jejich podporu po delší době jako nespravedlnost vůči sobě. Po roce už většina adaptační podpory vypršela, či v dohledné době vyprší, ale firmy ani zaměstnanci nevědí, co bude dál.

 

Pokud to shrneme; i když Ukrajinští uprchlíci trh práce v České republice rozhodně nevytrhli, jsou přínosem. Většinu problémů a komplikací, které s nimi přicházejí jsou firmy schopny i ochotny překonat, ale problém je v tom, že prostě a jednoduše neví, zda takto získaní zaměstnanci během několika málo měsíců odejdou, nebo zda se stanou zaměstnanci trvalými. Odpověď na tuto otázku rozhodne, co s nimi bude dál, ale firmy tuto odpověď nutně potřebují znát.

  • Pokud se bude předpokládat návrat uprchlíků do vlasti, budou pracovat dál v málo kvalifikovaných profesích a je pravděpodobné, že budou spíše tvořit uzavřené skupiny.
  • Pokud se bude předpokládat setrvání, firmy investují do jejich kvalifikace i adaptace. Ukrajinci nebudou tvořit uzavřené skupiny a „rozpustí“ se mezi ostatní zaměstnance.

 

Zajímá vás toto téma? Je to u vás jinak? Řešíte specifické problémy? Napište nám.

Přihlásit odběr na LinkedIn

PhDr. Vojtěch Bednář

PhDr. Vojtěch Bednář

Specializuji se na otázky vedení, motivování, řízení lidí ve firmách, vytváření a udržování firemní kultury. Pracuji s manažery a vedoucími pracovníky na všech úrovních a pomáhám jim pracovat s lidmi. Efektivně, smysluplně a přátelsky.

více o autorovi
články autora

Mgr. Petr Hlušička

Mgr. Petr Hlušička

Odborný psycholog zabývající se především aplikovanou psychologií v oblasti lidských zdrojů.

více o autorovi
články autora

PhDr. Jan Drahoňovský

PhDr. Jan Drahoňovský

Psychologické poradenství v rámci firmy i osobního života, školení, semináře

Témata: Komunikační pasti a bariéry, přesilové hry a manipulace, stresové zatížení, propojení práce a osobního života, existenciální dilemata apod.

více o autorovi
články autora

Mgr. Jakub Oliva, LL.M.

Mgr. Jakub Oliva, LL.M.

Jako advokát s výlučnou specializací na pracovní právo jsem s našimi klienty absolvoval nespočetně kontrol ze strany inspekce práce, stejně tak jako mám za sebou nepřeberná jednání s odborovými organizacemi a soudní řízení týkající se pracovního práva (pracovní úrazy, nemoci z povolání, odstupné, neplatné výpovědi a okamžitá zrušení, spory z kolektivních smluv, diskriminace, náhrada škody aj.).

více o autorovi
články autora


© 2024 Firemní sociolog | ISSN 1805-6520