Nepostradatelný senior

31. 8. 2012

Máte ve firmě nepostradatelného seniora? Jak jej přesvědčit, aby předal své znalosti nastupující generaci? Tento problém možná znáte, možná vás teprve čeká.

V jisté firmě měli zaměstnance v seniorském věku. Pan Josef by si dávno mohl užívat důchodu, přesto stále chodil do práce. Bylo to tak dobře, protože tento pán byl nositelem pro firmu zcela klíčového know-how a také velmi důležitých kontaktů. Nebylo to tak, že by firma bez jeho znalostí nemohla existovat, ale její fungování by bez něj bylo podstatně obtížnější. Některé problémy by se musely řešit za pomoci externích dodavatelů a ti byli časově i finančně nároční a ne vždy dostupní. Tento pán díky svým znalostem způsoboval, že je firma nepotřebovala, protože ty problémy dovedl řešit sám, a když ne, měl osobní kontakt na lidi, kteří ano. Dalo by se říct, že tak, jak by mnozí byli rádi nepostradatelnými, pan Josef mezi nepostradatelné doopravdy patřil.

Pan Josef pracoval rád, ochotně, velmi tvrdě. Firma ho ocenila jak prokazovanou úctou, tak i finančně. Potíž ale byla v tom, že se o své unikátní znalosti odmítal podělit s ostatními. Vedení si uvědomovalo, že je již ve věku, a snažilo se ho přimět k tomu, aby do svých znalostí zasvětil některého z mladších pracovníků a aby jej také postupně seznámil se svými kontakty.

Pan Josef toto principiálně neodmítal. Vždy se ale našla příčina, která zaškolení mladšího zaměstnance zhatila. Jednou to bylo mnoho práce, jindy nečekané problémy, pak „nebyla vhodná doba“, nebo se mu nezamlouval kandidát. Vedení si začalo uvědomovat, že tyto problémy nejsou náhodné, a že pan Josef své znalosti prostě nechce předat jen tak. Čím více jej přesvědčovalo, tím větší komplikace byly.  

Ačkoli byl pan Josef již sedmdesátníkem, stále byl aktivním sportovcem. Běhal, chodil po horách, jezdil na kole.  Jednoho dne ale právě z kola spadl. Zranění, které by u mladšího znamenalo nejvýše několik dnů léčby, se u něj protáhlo na delší čas. Když se pak vrátil do práce, nechtěl o tom, že by někoho zasvěcoval do svých znalostí, už ani slyšet.

 

Jak byste postupovali vůči panu Josefovi? Jak jej přesvědčíte, aby vydal své know-how? Napište své názory do diskuze, zveřejníme konkrétní návrhy na řešení vzniklé situace.


Pomáháme firmám pracovat s lidmi - Služby Firemního sociologa

Líbí se vám náše články? Zaregistrujte si náš e-mailový zpravodaj.


vojtech-bednar2

PhDr. Vojtěch Bednář

Sociolog - odborný poradce

další články autora >
více o autorovi >



Kontaktujte nás

powered by fox contact

Komentáře (3)

  • Tomáš K

    Určitě bych se pokusil to tomu pánovi vysvětlit a zejména bych akcentoval, jak je jeho osoba pro naši firmu důležitá a jak si jeho znalostí vážíme. Myslím, že příčinou problémů je prostě jeho strach.

    2012-10-15 14:16:27
  • Alžběta

    Bavil se s tím pánem vůbec někdo prostě jako s člověkem? Mám zkušenost, že podobné problémy vznikají z nedostatku upřímné komunikace.

    2012-10-15 18:02:31
  • Jirka N

    Z části je to o povaze staršího kolegy. Někdy má prostě strach, aby nebyly ohroženy splátky jeho hypoték a půjček (spíš u mladších ročníků), může mít strach ze samoty a nepotřebnosti "K čemu ostatním budu, když jim všechno předám, řeknu".
    Druhá část problému může být na straně firmy. Jak se chovali šéfové k předchozím seniorum poté co odešli do důchodu. Jsou lidé, kteří se rádi zastaví ve firmě kde strávili velkou část svého života, především pro konstruktéry, technology a obchodníky (neplést s prodavačem) je to doslova srdeční záležitost. Firma dělá chybu, když si svých starších nebo bývalých zaměstnanců neváží a není s nimi v kontaktu.

    Pak ještě existuje skupina "brouk pytlík" i takový se mohou objevit mezi staršími zaměstnanci. V takovém případě je na zamyšlení co je v manažerské a personální práci ve firmě špatně, když tam může mít "brouk pytlík" pozici nepostradatelného člověka.

    2015-11-05 12:42:16

Zanechte svůj komentář

Host
pátek, květen 26, 2017
0 znaků