Člověk s neoprávněnou výhodou

23. 11. 2015

Jakub patří k osmičlennému týmu rovnocenných kolegů. V pohyblivé složce mzdy má ale vždy o 20% více, než ostatní. Tak to trvá již šestým rokem. Své výhody se odmítá vzdát. Co s ním?

Bylo to před pěti léty. Jakub byl ve firmě nováčkem, pracoval teprve na svém druhém projektu. Za sebou měl úspěšné studium, a po něm pět let praxe, naposledy ale u přímé konkurence, a tak se na něj někteří kolegové dívali trochu skrze prsty. Projekt Jakubova týmu byl součástí rozsáhlé práce, na které si firma velmi zakládala, šlo o práci pro prestižního zahraničního zákazníka.

Za této situace udělal Jakub něco neslýchaného. Z vlastní vůle obešel dva stupně vedení – přímého nadřízeného zodpovědného za tým,  a vedoucího oddělení, pod které spadali. Oba totiž podle jeho názoru nevěnovali dostatečnou pozornost problému, který v rozpracovaném projektu objevil. Až u jejich nadřízeného, vedoucího vývoje produktů, našel pochopení. Vedoucí ihned nechal zastavit veškerou práci a prověřit, co je pravdy na Jakubových obavách. A ukázalo se, že má pravdu. Kdyby chyba (technologický nedostatek), které si všimnul, zůstala v sériově produkovaných výrobcích, mohly by způsobit obrovské problémy. Protože firma za svou práci zahraničnímu klientovi plně ručila, mohly být důsledky doslova katastrofální.

Jakub byl za svůj čin oceněn, a oceněním bylo, že dostal „rentu“. Trvalé zvýšení pohyblivé složky mzdy.

To bylo před pěti roky. Nyní je ale řekněme… jiná situace. Změnila se firma, změnil se tým, nakonec se změnil i Jakub. Za současných podmínek připadá jeho „bonus“ kolegům, ale i nadřízeným jako neférový. Ne proto, že by nerespektovali Jakubovo historické hrdinství, ale proto, že z pohledu dneška už pro něj není důvod. Za poslední rok proběhly dva pokusy mu tento bonus vzít, ale Jakub vždy spustil… hysterický záchvat o tom, že je to jeho svaté právo, a něco, co bylo slíbeno nejspíše navždy, a že když o to přijde, odejde pryč. Zbavovat se ho ale firma nechce, aspoň prozatím.

 

Když jsme se dostali k problému, který je popsán výše, snažili jsme se nejprve zmapovat situaci a zjistit, zda je skutečně taková, jak nám byla popsána, nebo zda se za ní neskrývá například nějaký úmysl vedení, o kterém nás neinformovalo. Nebylo to tak. Pro Jakuba byl „bonus“ naprosto nedotknutelný, jeho kolegové v něm ale spatřovali problém, a celkově šlo o nepřiměřenou nerovnost. Snaha managementu situaci řešit s Jakubem nevedla k úspěchu. Naopak, otevřela bolestivou ránu, a tak každá snaha, včetně naší, s ním promluvit vedla k tomu, že zaujímal více a více obranný postoj. Pokud by mu byl bonus jednoduše odebrán, asi by skutečně odešel.

Po vyhodnocení situace a několika nabízených možnosti jak pokračovat, se vedení rozhodlo k radikálnímu kroku. Tímto krokem byla změna hodnotícího systému celého oddělení. Technicky to bylo možné provést, a po pravdě řečeno to oddělení potřebovalo. Jakubovi bylo vysvětleno, že se tak neděje (jen) kvůli němu, a že v novém systému není pro paušální bonusy prostor. Jakub ztrátu nesl těžce, nakonec se s ní smířil. Nic jiného mu nezbývalo.

 

Řešíte podobný problém? Podělte se o něj s námi. Potřebujete pomoci? Rádi vám nabídneme své služby. Stačí, když napíšete na e-mail vojtech.bednar@firemni-sociolog.cz, nebo zavoláte na tel. 731 782 385.

 

vojtech bednar2

PhDr. Vojtěch Bednář

Sociolog - odborný poradce

další články autora >
více o autorovi >



{emailcloak=off}